Di Sangue Regale IGs

Problémy s kůží a srstí jsou obecným zdrojem nervozity u majitelů psů. Prvotním důvodem tohoto problému je názor, že lesklá a hladká srst je indikátorem celkového zdraví. To má silný psychologický efekt. Kůže je velice metabolicky aktivní a je největším orgánem těla. Tím jsou také její požadavky na výživu a metabolismus velké. Odhaduje se, že celá čtvrtina proteinů, denně spotřebovaných psem je využita kůží k produkci nové srsti a obměně povrchové vrstvy kůže. Proteiny jsou také součástí sekretu kožních žláz a jsou užívány organismem k remodelaci kožního pokryvu. Tvorba nových kožních buněk a kožní sekrece je též závislá na přísunu vhodných lipidů a částečně též závisí na lipidovém metabolismu v játrech. Vitaminy a minerální látky jsou nutné jako kofaktor enzymů, umožňující a podporující kožní metabolismus a sekreci kožních žláz. To znamená, že kvalita a stav kůže odráží hladinu a kvalitu výživy, funkci trávicího traktu, systémový metabolismus i samotný zdravotní stav kůže. Kůže je hlavním imunitním systémem a obsahuje aktivní substance, které jsou v kontaktu s povrchem kůže. Poruchy kožní imunity mohou vést k řadě problémů v rozsahu od drobných kožních infekcí k manifestaci těžkých mikrobiálních onemocnění až po život ohrožující bujení. Udržení dobrého zdravotního stavu kůže a srsti je tedy prvotním úkolem v udržení tělesného zdraví a zasluhuje zvláštní pozornost od majitele zvířete i veterinárního lékaře. Dále probereme faktory, které ovlivňují zdravotní stav kůže a zaměříme se na ty odpovědné za udržení kondice kůže a srsti.

Normální kůže

Normální kůže psa je měkká, ohebná, hladká a na pohmat neutrální teploty (pod srstí je teplota kůže 35-39 oC). Nepigmentovaná kůže, která není překrvená, je nažloutlá či našedlá a v místech, kde je slabší (například na spodině břicha), jsou viditelné krevní cévy. Podklad pokožky tvoří dermis, tvořená převážně kolagenem, hlavní součástí orgánu. Avšak hlavním metabolickým orgánem je pokožková část, zahrnující mezifolikulární epidermis, chlupové váčky a potní a mazové žlázy. Všechny tyto elementy prodělávají základní holokrinní vylučovací procesy, vedoucí ke průběžné produkci šupinek, chlupů a sekretů žláz. Produkce všech těchto tří součástí kůže slouží k sérii koordinovaných ochranných funkcí na povrchu těla, pokud nejsou odstraněny. Produkty potních a mazových žláz se dostávají ústím chlupového váčku na povrch a tvoří povrchový povlak stratum corneum kůže. Příležitostně je možno pozorovat jemné kapičky sekretu, vystupující na pokrajích šupinek, ale obvykle je sekret jemně rozptýlen a tvoří souvislý film.

Sekrety také kryjí chlupy a umožňují jejich lehčí vzájemný pohyb. Tak je tímto způsobem ulehčena péče o srst, zmenšuje se poškození chlupu otěrem a umožňuje urovnání srsti podle polohy chlupových váčků v kůži. Je zřejmé, že jednou z funkcí vlastní péče o srst (olizováním) je rozprostření sekretů žlázek po srsti a odstranění zachycených nečistot. Na povrchu kůže probíhá stálá obnova povrchových buněk (keratinocytů), které se uvolňují ve formě šupinek a zajišťují čistotu kůže v prostorech mezi folikuly (chlupovými váčky). Pokud proces dozrávání keratinocytů probíhá normálně, povrch pokožky je hladký a odlučování těchto buněk je mikroskopicky okem prakticky nepostřehnutelné. Dojde-li k narušení tohoto procesu, je narušena kožní bariéra, vzniká lupovitost, navyšuje se povrchová mikrobiální populace a kůže se stává vnímavou k různým chorobným procesům. Chlupy fungují jako ochrana proti traumatu, fyzikálním faktorům jako je ultrafialové záření a zvýšení teploty a různé chemické látky. V souvislosti s tím má koncová část chlupu tendenci ke zhrubnutí a narušení. Proto jsou chlupy nahrazovány normálním procesem obnovy, takže línání vzniká i u zdravých, dobře živených zvířat, což umožňuje, aby chlupy byly stále v dobrém stavu. Růst chlupu u psa je cyklický proces, probíhající v následujících stadiích - aktivního růstu (anagenní), fáze přechodná (katagenní) a odpočinková fáze (telogenní), kdy chlup zůstává v chlupovém váčku před tím, než vypadne. Tento cyklus je ovlivněm mnoha faktory, které zahrnují hormonální aktivitu, světelnou denní periodu, teplotu, výživu, stres a genetické faktory. U psů je línání ovlivněno zejména fotoperiodou, ale též výživou a teplotou. Línání je výraznější na jaře a na podzim, přičemž folikulární aktivita je v zimě, kdy je téměř 50 % folikulů v telogenní fázi. Období intenzivního línání a obnovy srsti klade zvláštní nároky na výživu a metabolismus psa. Stavy, jako jsou vážné choroby, stres a březost, mohou výrazně snížit folikulární aktivitu a vyvolat dramatickou, celkovou, ale pouze dočasnou ztrátu srsti. Ta vzniká obvykle několik týdnů po těchto náporech na organismus psa - vzniklé línání je následkem uvedení velkého počtu chlupových váčků současně do telogenní fáze. Některá onemocnění mohou ovlivnit činnost folikulů v průběhu anagenní fáze. V takových případech dochází k oslabení chlupu a ztráta srsti bývá viditelná v průběhu několika dnů. Nadměrné línání lze někdy pozorovat i u psů bez celkového onemocnění, a příčiny nejsou zcela jasné. V těchto případech lze někdy tento stav ovlivnit změnami ve výživě, osvětlení a vnější teplotě. Definice normálního stavu kůže a srsti je obtížná, vzhledem k existenci plemen psů se záměrně vyšlechtěnými odchylkami. Kokři a další plemena španělů mají vyšlechtěnou velmi hustou srst se sklonem ke zvýšené tvorbě mazu a hyperproliferaci (zesílení) kůže. U jiných plemen bylo chovatelským cílem omezit normální růst srsti a byly podporovány různé abnormality kůže. Jedná se například o plemena naháčů a vodní španěly, kde je omezení kožního pokryvu cílem, a dále například o šarpeje a basety, kde bylo chovatelským cílem dosažení výrazných kožních záhybů. Taková plemena mají větší sklony ke kožním onemocněním, a udržení kůže a srsti v dobrém zdravotním stavu často vyžaduje důslednou zvláštní péči. Důležitost výživy se prokázala u folikulární dysplazie irských vodních španělů a doplňování krmné dávky ensenciálními mastnými kyselinami je již dlouho využíváno ke zlepšení stavu kůže a srsti u psů.

Role výživy

V souvislosti s velikostí a vysokou hladinou metabolické aktivity, má kůže vysoké požadavky na proteiny, lipidy, minerální látky a vitaminy. Z tohoto důvodu mohou mít i malé změny v příjmu živin závažný dopad na stav kůže a srsti. Nedostatečné množství a kvalita živin jsou v současnosti poměrně zřídkakdy pozorovány, z důvodu široce rozšířeného používání kompletních vyráběných krmiv. Některé faktory však mohou negativně ovlivnit přenos živin do kůže. Tyto faktory zahrnují krmení obsahem živin nevhodné diety, překrmování některých jednotlivých živin, jako jsou minerální látky a vitaminy, dále nevhodné skladovací podmínky pro krmivo, a přijatelnost některých živin určitým jedincem, která může být omezena například z genetických důvodů. Určení specifických nedostatků bývá velmi obtížné, protože nedostatek řady rozdílných živin může vyústit ve velice podobné klimatické příznaky, odrážející základní narušení procesů keratinizace, tvorby mazu a růstu chlupů.

Protein

Protein je nutný jak pro růst chlupů, tak pro obnovu stratum corneum a pro pigmentaci. Je také součástí sekretů potních a mazových žláz. Příznaky poruch v přísunu proteinů zahrnují depigmentaci kůže a chlupu z nedostatku tryptofanu, tyrosinu a cystinu. Navíc aminokyseliny s vysokým obsahem síry, cystein a methionin jsou nezbytné pro produkci keratinu a jejich nedostatek způsobuje ztrátu chlupů. Chlupy se stávají křehké a suché a kůže i srst je zhrublá a přesušená. Tělesné požadavky na protein jsou přechodně zvýšeny v průběhu růstu a u březích či kojících fen. Ztráta tělesného proteinu může též nastat v průběhu onemocnění chronického charakteru, jako je například onemocnění střeva se ztrátou proteinu. Tyto situace mohou mít velice významný vliv na hladinu proteinu, dostupného pro obnovu kůže a růst chlupů. To je důvod, proč je dostatečný přísun proteinů nutný po celý život zvířete.

Tuky

Velká pozornost byla věnována roli tuků, zvláště jejich složky - nenasycených mastných kyselin - při udržení dobrého stavu kůže a srsti. Samozřejmě existuje mnoho důkazů, že doplňování krmné dávky různými tuky a oleji zvyšuje lesk srsti. Esenciální mastné kyseliny jsou polynenasycené mastné kyseliny, důležité jako zdroj energie a prvek sloužící k ochucení diety. Avšak jejich hlavní funkce zahrnují strukturální úlohu jako fosfolipidový komponent buněčných membrán, udržení efektivní kožní bariéry, prekursorová molekula pro eicosanoidy (včetně prostaglandinů a leukotrienů) a regulátorů růstu pokožky. Existují dvě série nenasycených mastných kyselin, důležitých pro zdravotní stav kůže a srsti, které jsou odvozeny od dvou rodičovských molekul - linolová kyselina a alfa linolenová kyselina. Tyto kyseliny jsou zpracovány stejnými enzymy v biologicky mnohem aktivnější deriváty jako membránové fosfolipidy a eicosanoidy. Psi mají dietetické požadavky na linolovou kyselinu a nejsou schopni ji sami syntetizovat. Přestože není potvrzena naprostá nezbytnost omega 3 mastných kyselin v dietě, jejich nedostatek v období vývoje může vést k poruše funkcí mozku a sítnice oka. Typické omega 6 mastné kyseliny pocházejí z rostlinných zdrojů (slunečnicový olej) nebo těl pozemských živočichů, zatímco omega 3 mastné kyseliny pochází z tuků mořských ryb a pouze některých rostlin (lněné semeno). Dostatečný přísun nenasycených mastných kyselin může být narušen například nekvalitními nízkotučnými suchými krmivy nebo nevhodným doma připravovaným krmivem. Špatné metody skladování či nízké hladiny antioxidantů v krmivech mohou způsobit znehodnocení nenasycených mastných kyselin v krmné dávce je jemné šupinovatění kůže a matná suchá srst. Dále se může z těchto příznaků vyvinout vypadávání srsti, matná kůže, svědivost a často sekundární hnisavý zánět kůže. Přídavek nenasycených mastných kyselin v dietě lze též použít v léčbě některých zánětlivých onemocnění. Doplnění diety gama linolenovou kyselinou ve formě prvosenkového oleje nebo eicosapentanové kyseliny ve formě rybího tuku může při použití relativně vysokých dávek potlačit některé zánětlivé procesy. V současné době se diskutuje o vzájemném poměru omega 3 a 6 mastných kyselin v dietě při léčbě zánětlivých onemocnění. Současné znalosti v humánní medicíně se spíše přiklánějí k názoru, že je důležitější absolutní množství omega 3 nenasycených kyselin než vzájemný poměr k omega 6 kyselinám. Situace u psů však ještě není zcela vyjasněna.

Zinek

Zinek hraje klíčovou roli v řízení mnoha pochodů buněčného metabolismu, z nichž několik je důležitých též pro udržení zdravé kůže a srsti. Tento široce rozšířený mikroprvek je nedílnou součástí mnoha metaloenzymů v mnoha různých tělesných systémech a je též kofaktorem DNA a RNA polymeráz. Zinek je zvláště důležitý pro rychle se dělicí buňky například epidermis. Je nezbytnou součástí pro biosyntézu mastných kyselin, hraje roli v imunitním a protizánětlivém systému těla a účastní se též metabolismu vitaminu A. Využitelnost zinku z krmiva může být snížena zmenšenou schopností vstřebávání ze střeva, která vzniká jako následek interakce živin, zvláště v případech nadměrného doplňování krmné dávky kalciem, železem nebo mědí. Tyto prvky vytvářejí konkurenci při vstřebávání zinku ve střevě. Vysoký obsah vlákniny nebo fytátů může též omezit vstřebávání zinku. Někteří jedinci mohou mít též vrozené vady v procesech vstřebávání zinku, což může vést ke s vrozené vady v procesech vstřebávání zinku, což může vést ke snížení využitelnosti zinku v těle. Pokud je již zinek vstřebán, jeho hladina v krvi může být ovlivněna věkem, pohlavím a tělesnou hyroidismem a infekčními onemocněními. V Anglii vznikala onemocní kůže, způsobená problémy s metabolismem zinku, z důvodu skrmování krmiv s vysokým obsahem soji nebo rostlinných součástí. Tato krmná dávka může podpořit vznik problémů u jedinců, kteří již trpí vrozenou metabolickou vadou vstřebávání zinku.

Vitamin A

Vitamin A (retinol a jeho deriváty) má v organismu mnoho funkcí a účastní se růstu a diferenciace buněk. Retinoidy jsou nezbytné pro udržení integrity všech epiteliálních tkání a zvláště důležité jsou v procesu keratinizace epidermálních buněk. Nedostatek i přebytek vitaminu A může způsobit podobné kožní příznaky. Nedostatek vitaminu A se vyskytuje u domácích zvířat velmi zřídka a spíše jsou známé příznaky předávkování, související se změnami na kostře. Hypervitaminózu A lze pozorovat v souvislosti se skrmováním velkého množství jater v krmné dávce či nadměrném doplňování diety rybím tukem. Nedostatek nebo přebytek vitaminu A v dietě způsobuje hyperkeratinizaci (všech epitelií), lupovitost s vypadáváním srsti a zmenšenou odolnost proti mikrobiálním infekcím. Zprávy o onemocněních kůže, spojených s problémy s vitaminem A se omezují hlavně na kokršpaněly, kteří nejsou krmeni vhodnou krmnou dávkou.

Komplex B vitaminů

Komplex B vitaminů funguje jako kofaktor v celé řadě enzymů, zvláště těch, které se účastní metabolismu tuků, bílkovin a uhlohydrátů. Jako sloučeniny rozpustné ve vodě nejsou vitaminy B v těle ukládány, a tak existuje potřeba jejich každodenního příjmu. Tento požadavek je naplňován jednak jejich příjmem v krmivu a jednak biosyntézou střevní mikroflóry. Z tohoto důvodu je přirozený nedostatek málo častý. Příznaky nedostatku se však mohou objevit v důsledku dlouhotrvající antibiotické léčby, nechutenství, či onemocněních spojených se zvýšenými ztrátami vody z organismu. Příznaky nedostatku se na kůži projevují ztrátou srsti a poruchami keratinizace.

Vitamin E

Vitamin E zahrnuje skupinu v tuku rozpustných sloučenin, označovaných jako tokoferoly, fungujících jako přirozené antioxidanty v organismu. Tokoferoly chrání tělo před vysoce reaktivními kyslíkovými metabolity, známými jako volné radikály. V roli uklizečů volných radikálů fungují společně se selenem a jsou důležité pro udržení stability buněčných membrán. Jedním z hlavních zdrojů volných radikálů je metabolismus tuků, a tak požadavky na vitamin E souvisejí s obsahem nenasycených mastných kyselin v krmné dávce. Krmné dávky s vysokým obsahem tuku tak mohou vyvolat relativní nedostatek vitaminu E. Podobně může být hladina vitaminu E narušena během oxidace tuků v průběhu výroby nebo skladování krmiv. Nedost Nedostatek vitaminu E se projevuje zřídkakdy a jeho příčinou mohou být vysoce tučné diety nebo nevhodné skladování krmiv. Kožní projevy tohoto stavu zahrnují lupovitost, zčervenání, sekundární kožní infekce a ztrátu srsti.

Vliv zevního prostředí

Srst a kůže jsou určeny k ochraně a udržení rovnováhy organismu v přirozených podmínkách. Současný rychlý životní styl a změny v životním prostředí, kterým je zvíře vystaveno, představují okolnosti, kterým se tyto orgány nemohou dostatečně rychle přizpůsobit. Zatímco produkce mazu je vylučovací proces, jenž se ve svém objemu přizpůsobuje poměrně rychle, není to termoregulační mechanismus v kůži psa. Vlhkost na povrchu kůže má vliv na proces keratinizace, a změny v epidermální kinetice, vyrovnávající nízkou a vysokou vlhkost trvají déle, než je obvyklé vystavení povrchu kůže novým podmínkám prostředí. Podobně vyžadují zvířata s nedostatečnou pigmentací kůže a srsti postupné přivykání slunečním paprskům. Tyto problémy se řeší chovem plemen psů, určených pro specifické účely, včetně specifického vnějšího prostředí ve velkoměstech. Silně osrstění psi jako je čau čau nebo kolie se obtížně vyrovnávají s vysokými teplotami. Španělé, jejichž srst je přizpůsobena práci ve vodě, mají problémy se zvýšenou tvorbou mazu. Výjimečná plemena jako anglický buldok, šarpej či mexický naháč, vyžadují stálou pozornost k udržení dobrého zdravotního stavu kůže a jejich majitelé mohou počítat s kožními problémy jako s plemenným znakem.

Péče při problémech se srstí a kůží

Kožní problémy, včetně těch, souvisejících se způsobem chovu, mohou být potlačeny změnami v péči a výživě. Celkový dobrý zdravotní stav organismu je ovlivněn vysokými požadavky kůže na látkovou výměnu. Prevence zevních parazitů, zvláště blech, je velice důležitá z důvodů častých případů alergie na bleší sliny. Velice důležitá je péče o srst i samotným zvířetem, a její průběh jako první odhalí případné problémy pro majitele i veterinárního lékaře. Pravidelná péče o srst, prováděná majitelem, je prevencí zcuchání a zplstnatění srsti, a je velice důležitá v odhalení prvních příznaků kožních onemocnění. Naopak někdy nadbytečná péče o srst, prováděná z kosmetických důvodů, může být kontraproduktivní. Stříhání, prováděné i odborníkem, způsobuje traumatické změny na povrchu kůže a činí ho vnímavějším ke změnám vnějšího prostředí i k infekci. Takto ošetřená kůže je podněcována k urychlení látkové výměny, za účelem zesílení epidermis a nového růstu chlupů. Nadměrné používání pudrů a zvlhčovadel kontaminuje kůži a může vést k poruchám v normální sekreci kožních žlaz. Mytí šamponem, zvláště určeným pro lidskou potřebu, je u čisté zdravé kůže často kontraindikováno. Když dojde ke kožním problémům, je velice důležité odhalit jejich příčinu. Kožní onemocnění vyžaduje dermatologické vyšetření. To je však důležité i u méně závažných onemocnění, projevujících se pouze lupovitostí a mastnou kůží či matnou, tenkou a nezdravě vyhlížející srstí. Tyto příznaky jsou prvním upozorněním na možné budoucí velmi vážné problémy a nedostatky v péči o srst. Při odstranění těchto problémů je často nutné zahájení povrchové léčby s použitím zvlhčovacích přípravků a šamponů, které je nutno změnit oproti těm, které byly do té doby rutinně používány. Časté koupání šampony je někdy nutno výrazně omezit. Cílem by mělo být dosažení normální kůže a srsti s minimálními zásahy majitele, kromě pravidelného česání a kartáčování. Jednou z nejúčinnějších metod, jak získat a udržet dobrý zdravotní stav srsti, je zajištění dobrého složení krmné dávky. Většina dostupných, komerčně vyráběných krmiv poskytuje kompletní a vyrovnanou dietu s ohledem na požadavky zvířete. Tato krmiva jsou založena na publikovaných potřebách živin, stanovených renomovanými organizacemi, které byly vyvinuty na základě mnoha výživářských studií. Poruchy v příjmu živin mohou vznikat v případě nevhodných skladovacích podmínek krmiva, doplňování krmné dávky jednotlivými živinami a také u zvířat, krmených doma připravovaným krmivem. Jak bylo již dříve uvedeno, je pro dobrý stav kůže a srsti třeba mnoha různých složek výživy, avšak nadbytečné doplňování může vést ke škodlivé nerovnováze živin, která se může projevit na srsti i na kůži.

Problémy s kůží a srstí patří mezi nejčastější obtíže, při kterých je vyžadována konzultace s veterinárním lékařem. Při příznacích, poukazujících na poruchy ve výživě, jako je mastná a lupovitá srst, je nezbytně nutné stanovit, čím je zvíře běžně krmeno. To znamená upřesnit jednak hlavní krmnou dávku, ale i všechny pochoutky, odměny, pamlsky a doplňky výživy. Majitel musí porozumět skrytému smyslu doplňování krmné dávky svého zvířete. Dobrá, nutričně vyrovnaná krmná dávka musí být stanovena a udržována v průběhu celého života zvířete s ohledem na stadium a způsob života.

David H. Lloyd, PhD, BVetMed, FRCVS, DipECVD