Di Sangue Regale IGs

Pokud vaše štěňátko vyroste v krásného psíka, stojí za to ukázat se s ním na výstavě. Pokud se rozhodnete pro výstavní kariéru, je třeba na ni psíka dobře připravit. Italáčci jsou temperamentní plemeno, přesto se s trochou trpělivosti dají naučit hezkému předvádění. A to je základ. Pokud se zvíře hezky předvede, má napůl vyhráno. I drobné exteriérové vady rozhodčí přehlédne a promine, když má pejsek elegantní krok, dobře stojí a ukazuje zuby.

S přípravou na výstavy začínáme už od štěněcího věku.

Jedním z hlavních předpokladů je dobrý vztah pána a pejska, plný lásky a důvěry. Psík pak se sebou nechá dobře manipulovat.

Štěně naučíme chodit na normálním vodítku s obojkem. Na výstavách se pak používá speciální předváděcí vodítko, které je tenké jako šňůrka.

Výcvik začínáme prohlídkou pejska na známém a klidném místě. U štěňat a temperamentních jedinců je vhodné začít po vydatné procházce, nemusíme pak s nimi tolik zápasit. Nejdříve zkontrolujeme tetování v uchu (pokud ho tam má). Potom mu odhrneme pysky, tímto se kontroluje skus. Následuje otevření tlamy, jako když rozhodčí kontroluje úplnost chrupu. Pejsek se zpravidla těmto úkonům usilovně brání. Přístup proto musí být důsledný, ale ne hrubý. Pokud budeme denně trénovat, pejsek si rychle zvykne, zvlášť, když ho odměníme pamlskem (pochvala je samozřejmostí). Později můžeme přidat prohlídku celého těla. Pohladíme psa po hřbetě, po končetinách, případně mu postupně zvedáme tlapky. To proto, že někteří rozhodčí dělají hmatovou prohlídku celého těla, aby si ověřili stavbu těla. Když se nevycvičený pejsek s tímto na výstavě poprvé setká, může reagovat velmi nečekaně. Psa (samce) pak musíme naučit, aby přiměřeně snesl kontrolu varlat. Všechny tyto úkony trénujeme jak na zemi, tak na dostatečně velkém stole, který musí být pevný a povrch nesmí klouzat. Až tyto prohlídky pejsek spolehlivě zvládá, přizveme si na pomoc kamaráda "pejskaře", který bude dělat "rozhodčího" a všechny tyto úkony na pejskovi zopakuje.

Učíme ho stát na stole, přičemž stačí trénovat jen několik vteřin. Psíka postavíme do správného výstavního postoje, srovnáme nohy, hlavu držíme nahoře. Zpočátku psíka přidržujeme u hlavy a zadku, postupně stačí přidržet pod bradou. Tento trénink děláme několikrát denně po malých chvilkách. Pokud se zvíře nebojí a na stole dobře stojí, stačí cvičit 2 - 3 x týdně. Postoj na stole postupně prodlužujeme, ale ne déle než 20 sekund, půl minuty. Pak mu v postoji prohlédneme zuby - nejen odhrneme pysky, ale tlamu i otevřeme. Psík by měl být na tuto manipulaci zvyklý z čistění zubů. Vždycky při cvičení hodně chválíme a můžeme dát malou dobrůtku.

Nácvik předvádění v pohybu není složitý, pokud zvíře umí chodit na vodítku. Obojek posuneme hodně nahoru k uším, hlavu mírně vytáhneme a chodíme rychlým krokem nebo mírným klusem. Psík nesmí tahat, nechat se vléct nebo skákat. Jakmile tohle začne dělat, přestaneme s cvičením a chvíli počkáme. Pokud pes není zvyklý na společnost ostatních psů a lidí, musíme ho zvyknout na chůzi po ulici, trénujeme předvádění i mezi lidmi. Chůzi cvičíme rovně i do kruhu, uděláme vždy tři až čtyři kruhy. Pak se zastavíme a psa upravíme do výstavního postoje. Tento trénink musíme dělat pravidelně, než si zvíře na předvádění zvykne. I šampionovi však neuškodí, když s ním dva tři dny před výstavou předvádění zopakujeme v parku nebo na hřišti.

Toto úsilí se jistě vyplatí a bude vás hřát, když si pak v posudku přečtete, že pes byl výborně předveden.

Je dobré s mladým psíkem (cca 9 měsíců) udělat jednu výstavu na zkoušku, aby se seznámil s prostředím a poznal, o co jde. Vhodné je přihlásit se na oblastní výstavu nebo krajskou výstavu. Pak je možné navštěvovat už výstavy náročnější, kde se zadávají tituly pro mladé CAJC, a pak i pro dospělé - národní, klubové, mezinárodní výstavy.

Pamatujte, že úkolem vystavovatele je při posuzování v kruhu co nejlépe předvést psa v pohybu i ve výstavním postoji tak, aby vynikly jeho přednosti a jeho menší vady nebyly moc viditelné. Velmi záleží na chování psa v kruhu. Někteří rozhodčí si také všímají, jak se chovají psi i jejich majitelé mimo kruh. Proto by se měli mít vystavovatelé vždy na pozoru a chovat se kulturně po celou dobu výstavy. Aby se pak nestalo, že zvítězil méně kvalitní pes jen proto, že byl lépe předvedený a vychovaný. Naopak hrubé zacházení se psem není přípustné a vystavovatel může být za toto chování i vykázán z kruhu bez posouzení. Součástí výstav jsou i prodeje a prezentace firem s potřebami pro pejsky a účast diváků.

Jak se vyznat v přihlášce na výstavu

Chcete-li přihlásit psíka na výstavu, pamatujte, že uzávěrky pro přihlášení jsou obvykle dva až tři měsíce před konáním výstavy. Musíte se tedy rozhodnout dost dopředu, zda chcete na výstavu jet. Většinou jsou vypsány dvě uzávěrky s rozdílnými vstupními poplatky. Přečtěte si pozorně propozice, kde máte přesné pokyny, jak vyplnit přihlášku a jaké podmínky je třeba dodržet.

Druhy výstav: Nižšími typy výstav jsou oblastní a krajské výstavy, při nichž se nezadávají tituly čekatelství na národní nebo mezinárodní šampionát (CAC, CACIB). Jsou vhodné pro výstavní trénink vašeho psíka, nebo pokud nemáte příliš velké ambice a nevadí vám mizivá konkurence.Tyto výstavy se pořádají venku. Vyššími typy výstav jsou výstavy národní, klubové, speciální a mezinárodní, na nichž je konkurence vyšší, zadávají se tituly čekatelství národního šampionátu (CAC) a na mezinárodních výstavách i čekatelství na titul mezinárodního šampiona krásy - CACIB. Pořádá se jich cca deset ročně (počítáno národní i mezinárodní). Až na mezinárodní výstavy, které se vždy pořádají vevnitř se pořádají částečně venku a částečně vevnitř (chrtíci bývají většinou umístěni uvnitř). Nejvyššími typy jsou výstavy evropské a světové, které se pořádají jednou ročně a kam se sjíždí nejsilnější mezinárodní konkurence. Jsou přehlídkou skutečně toho nejlepšího, co se momentálně v chovu plemene vyskytuje. Kromě zadávání titulů čekatelství na národní a mezinárodní šampionát se zde zadává titul Evropský vítěz a Světový vítěz. Pořádají se vždy uvnitř.

Rozdělení do tříd: Existuje několik tříd, do nich jsou psi na výstavě rozděleni (podle věku nebo podle získaných pracovních či exteriérových titulů). Posuzují se odděleně psi a feny a získávají. odděleně tituly CAJC, CAC, CACIB.

Třída dorostu: pro štěňata od 6 do 9 měsíců věku. Ideální pro otrkání štěňátka ve výstavním prostředí. Nejde o žádné tituly, spíše o trénink a příležitost naučit se předvádět.

Třída mladých: pro mladé psy od 9 do 18 měsíců. Zde se již soutěží o titul CAJC - čekatelství na titul Junioršampion. V této třídě se můžou setkat jak sotva odrostlé štěně, tak i dospělý, hotový pes starý rok a půl!

Mezitřída: pro dospělé psy od 15 do 24 měsíců. Šance pro mladé jedince, kteří ještě nejsou zcela hotoví a v konkurenci s např. 3letým psem by mohli vypadat znevýhodněně. Soutěží se o titul CAC. Na mezinárodní výstavě i o titul CACIB.

Třída otevřená: pro dospělé psy od 15 měsíců bez jakéhokoli omezení. Soutěží se o titul CAC. Na mezinárodní výstavě i o titul CACIB.

Třída šampionů: pro držitele titulu národní šampion (šampion České republiky, Slovenské republiky, Polska, Rakouska atd) nebo titulu Mezinárodní šampion krásy (Interšamopion). Prestižní třída! U nás se i v této třídě soutěží o CAC (v některých zemích, např. Francii šampioni o titul čekatelství národního šampiona už nesoutěží). Na mezinárodní výstavě se soutěží i o titul CACIB.

Třída pracovní: pro psy od 15 měsíců, držitele pracovního certifikátu - u chrtů většinou dostihové licence, případně je vyžadováno splnění dalších kritérií - absolvování určitého dostihu či bodového ocenění. Soutěží se o titul CAC. Na mezinárodní výstavě i o titul CACIB.

Třída veteránů: pro psy od 8 let věku.

PŘED VÝSTAVOU

Po odeslání přihlášky znovu zkontrolujeme v pasu zvířete očkování proti vzteklině a dalším infekčním chorobám. Musí být provedeno nejméně 21 dní před termínem výstavy, ale přitom nesmí být starší než 1 rok.

Pokud jsme se do této doby moc nevěnovali se psem výstavnímu výcviku, pak nastala doba, abychom se pokusili ještě všechno dohnat. Pohyb v kruhu, výstavní postoj, prohlídku chrupu, tetování v uchu, u psů kontrola pohlavních orgánů. Je třeba, aby si pes zvykl také na prohmatání celého těla. Měli bychom trénovat i v různém prostředí s cizími lidmi, to se týká hlavně bázlivějších nebo agresivnějších psů. Pokud se rozhodneme psa vystavovat na výstavním vodítku (což by mělo být samozřejmostí), musíme ho na ně zvykat co nejdříve. Vzpomenout si pak na výstavě, že předvedení na "předváděčce" by bylo efektnější nám může zkomplikovat celé předvedení i nepříznivě ovlivnit hodnocení našeho psa. Psa také můžeme předvádět na tenkém obojku a vodítku.

Chystáme-li se na více výstav za sebou, měli bychom zhodnotit jejich význam, abychom psa nemuseli příliš často koupat a ničit mu tak srst i kůži. V tom případě rozhodně zvolíme šetrnější přípravky jako je např. suchý šampon. Před samotnou výstavou psa vykartáčujeme.

Nezapomeneme nechat psovi, pokud to potřebuje, odstranit zubní kámen, zkrátit drápky a vyčistit mu zuby a uši - nečistoty v uších mohou způsobit i jich špatné nesení a tetování (pokud ho má pes v uchu) musí být také čitelné.

Budeme se snažit na psa dohlížet, aby se zbytečně nezranil.

Potřeby na výstavu

Nejdůležitější jsou miska na vodu a podložka na ležení. Pokud psa chceme přepravovat ve výstavní kleci nebo přepravce, měl by být na ni samozřejmě zvyklý. Ta musí mít odpovídající velikost a stává se pro něj bezpečným útočištěm v tom velkém výstavním shonu. Pro vystavovatele je vhodná rozkládací stolička či židle (čekání na posouzení může být někdy velmi zdlouhavé). Nějakou tu korunu nám ušetří, vezmeme-li si vlastní občerstvení. Můžeme si vzít i náhradní vodítko, ale většinou na všech výstavách je u prodejních stánků velký výběr všech druhů vodítek.

Zvolit bychom měli i správné oblečení. Nemělo by být ani příliš vyzývavé ani zanedbané, ale musí být pohodlné. Barvu bychom měli volit přiměřeně kontrastní s barvou našeho psa. Není vhodné se sladit s barvou psa, potom např. černý pes při předvedení či focení téměř splývá s černým kompletem svého pána a nejsou jasně vidět jeho proporce (tedy toho psa). Záleží kde a za jakého počasí se výstava koná. Důležitý je i typ výstavy. Zatímco na oblastní výstavě nám sportovní oblečení nikdo nebude zazlívat, na evropské bychom měli být už téměř ve společenském oděvu - rozhodující však je i předváděné plemeno. Důležitá je elegantní, ale pohodlná sportovní obuv, která neohrozí zdraví psa ani jeho vystavovatele (nebezpečné jsou pro oba vysoké podpatky).

Cesta na výstavu

Většinou překonáváme poměrně dlouhé vzdálenosti. Pokud není pes zvyklý cestovat, měli bychom ho před výstavou co nejčastěji brát sebou na cesty, aby si zvykl na cestování autem příp. jinými dopravními prostředky. Cestu si dopředu naplánujeme, abychom pak zbytečným blouděním neztráceli čas. I přes dobrou znalost trasy bychom si měli dát určitou časovou rezervu pro případ poruchy, objížďky nebo na přestávky pro venčení psa. Někdy se také vyplatí zajistit si nocleh a přijet na výstavu o den dříve, abychom do druhého dne zregenerovali své síly. Zejména v tom případě, když pes velmi špatně snáší cestování nebo musíme-li překonat velkou vzdálenost.

Večer před výstavou nakrmíme psa raději o něco dříve a hlavně nezkoušíme žádné nové krmivo, aby snad měl více energie apod. Zažívací problémy by mohli zkomplikovat nejen cestu, ale i samotné vystavování.

Doklady

Bereme nejen svoje, ale hlavně vystavovaného psa, tedy průkaz původu, pas zvířete, vstupní list (pokud ho pořadatel posílá) a pro jistotu složenku o zaplacení výstavního poplatku nebo její kopii, do zahraničí pak odpovídající další doklady dle požadavků země.

NA VÝSTAVĚ

Než se dostaneme do osídlené oblasti, města nebo vesnice, kde se akce koná, pokusíme se ještě na klidnějším místě, někde při cestě, psa důkladně vyvenčit.

Zvládli jsme cestu a teď nás čeká u vstupní brány veterinární kontrola. V katalogu si zjistíme místo a číslo kruhu. U kruhu nám většinou po předložení vstupního listu předají nadepsaný posudkový list, diplom, katalog, číslo a někdy i malou pozornost pro psa, na uvítanou. Jak dlouho trvá přejímka psů nebo kdy začíná posuzování už víme z propozic, kde je uveden program a někdy tam také bývá napsáno, kdo bude našeho psa posuzovat, tedy jména rozhodčích (změna však bývá vyhrazena).

Měli bychom psa vyvenčit a potom si najít klidné místo u kruhu, kde budeme vidět na vystavované psy a uslyšíme volání vedoucího kruhu. V lepším případě pak komentář rozhodčího k předvedenému psu. Ti, kteří psa na výstavě doupravují si musí zjistit, kde je možné si postavit stůl. Pokud jsme to neudělali doteď, tak dáme psu napít a dopřejeme mu krátký odpočinek. Záleží na tom, kolik času máme do posuzování. Také si připevníme na viditelné místo číslo.

Než nás zavolají do kruhu, musíme psa náležitě "probudit". Záleží na jeho povaze a temperamentu, jak dlouhou dobu budeme potřebovat. Rychle se s ním projdeme. Zkusíme pár jednoduchých cviků nebo si s ním pohrajeme s jeho hračkou, či ho motivujeme pamlskem. Stále sledujeme dění v kruhu. Někteří psi se nemusí dostavit a tak posuzování může probíhat nečekaně rychle. Vedoucí kruhu naše číslo sice několikrát zavolá, ale pak už se na nikoho nečeká.

Jakmile je vyhlášena naše třída a postupně všechna čísla, nastupujeme do kruhu. V něm u zapisovacího stolu předáme průkaz původu s diplomem a posudkovým listem, pokud ho tam už nemají. Potom se zařadíme mezi ostatní podle katalogového čísla. Každý rozhodčí má svůj postup posuzování. Většina jich nejdříve u všech zkontroluje skus, úplnost chrupu, tetovací čísla apod. Už tady se pozná jak jsme trénovali. Nestydíme se psa začátečníka tiše pochválit, pokud prohlídka proběhne bez potíží. Pokud však z nás ucítí nervozitu, může sám znejistět a začít se třeba i bránit. Podle povahy ho buď rychle uklidníme nebo mu přísně domluvíme. Každopádně se nesmíme uchýlit k žádným fyzickým trestům.

Pak rozhodčí zhodnotí pohyb všech psů. Zdá-li se nám pes už teď unavený, povzbudíme ho jeho hračkou, pamlskem a při pohybu ho povzbuzujeme (aby to však neslyšeli všichni kolem). Rozdivočeného psa usměrníme alespoň odpovídajícími příkazy a posuňky, většinou se jedná o štěňata a mladé psy. Někteří rozhodčí to řeší i tak, že nechají tyto divochy ze začátku vyběhat, aby se trochu zklidnili. Zvolíme správný rytmus, aby pes lehce klusal. Pokud je pes před námi příliš blízko, klušeme více u vnějšího okraje. Vedeme ho od sebe na délku lokte a stále ho sledujeme. Po té rozhodčí většinou vyhlásí pořadí a zadá i známky. Jestli se nám navržená známka nelíbí, můžeme ještě včas odstoupit bez posouzení.

Podle čísel pak rozhodčí posoudí každého psa zvlášť. Psa před rozhodčím uvedeme do správného postoje. Předvádíme-li ho volně a nestojí-li zrovna ideálně, nebojíme se s ním obejít malý kroužek a znovu se vrátit na původní místo. Po dobu samotného posuzování by měl stát jak nejlépe umí a relativně v klidu. Jeho pozornost zvýšíme např. tichým "kočička", malou hračkou v dlani nebo pamlskem. Postupujeme tak, abychom nerušili práci rozhodčího. Malá plemena postavíme pokud možno na stůl co nejdříve, abychom je mohli včas upravit do potřebného postoje. Znovu také budeme psa předvádět v pohybu a to tam i zpět nebo do trojúhelníku.

Po posouzení všech psů ve třídě, pak rozhodčí určí pořadí a případně vítěze (někdy ještě pro správný přehled si nechá všechny psy znovu předvést v pohybu). Při odchodu z kruhu pak dostaneme zpět průkaz původu, posudkový list, diplom s oceněním a stužku či kokardu, jejíž barva odpovídá zadané známce, ocenění nebo získanému titulu.

Pokud jsme získali nějaké vítězství, zatím se předčasně neradujeme a počítáme raději s tím, že se do kruhu budeme muset i několikrát vrátit, když budeme bojovat o další tituly.

Jaká ocenění můžete získat

VN - velmi nadějný (jen ve třídě dorostu); N - nadějný (jen ve třídě dorostu)

V - výborný: typický představitel plemene, který se velmi přibližuje ideálu určenému standardem plemene. Ve vynikající kondici, perfektně předvedený. Zadává se pořadí do čtvrtého místa - tedy V1, V2, V3, V4, ostatní dostávají V bez pořadí.

VD - velmi dobrý: typický představitel plemene, v dobré kondici, s drobnými vadami a odchylkami od standardu, nikoli však morfologickými. I u velmi dobré se může zadat pořadí do 4. místa - tedy VD1 - VD4, nebo např. pořadí po výborných jedincích V1, V2, VD3 atd.

D - dobrá: pes vykazuje znaky svého plemene, ale má viditelné hrubší vady.

Nedostatečná: pes sice vykazuje znaky plemene, ale hrubých vad je mnoho a do ideálu určeného standardem má daleko.

Nejkrásnější veterán – pes nebo fena z vítězů tříd veteránů.

CAJC - čekatelství junior šampionátu krásy České republiky. Zadává se psům a fenám oceněným známkou V1 ve třídě mladých.

CAC - čekatelství šampionátu krásy České republiky. Zadává se v každé třídě dospělých (tedy mezitřídě, otevřené, pracovní a šampionů), a to jedinci s oceněním V1 a při mimořádných exteriérových vlastnostech. Psovi s oceněním V2 může rozhodčí udělit titul Rezervní CAC.

CACIB - čekatelství mezinárodního šampionátu krásy FCI. Získává se pouze na mezinárodních výstavách a soutěží o něj zvlášť psi a feny, kteří získali ocenění V1 ve třídách dospělých (tedy mezitřídě, otevřené, pracovní a šampionů). Nejlepší z vítězů tříd pak dostává CACIB, opět však titul není automaticky zadávaný, přiznává se pouze při mimořádných exteriérových vlastnostech. Rozhodčí může zadat i Rezervní CACIB. O udělení soutěží vítězové ostatních tříd a pes, který získal ocenění V2 ve třídě, v níž první oceněný získal titul CACIB.

BOB - vítěz plemene (Best of Breed). Zadává se nejlepšímu představiteli plemene a soutěží o něj nejlepší mladý pes, nejlepší dospělý pes, nejlepší mladá fena a nejlepší dospělá fena. Někdy o titul BOB soutěží i vítězové tříd veteránů.

BOS (resp. BOO) - nejlepší opačného pohlaví (Best of Sex). Vyhrává-li titul BOB pes, zvolí se nejkrásnější fena a ta získává BOS (je-li nejlepším představitelem plemene fena, zadává se BOS psovi). Zadává se pouze na některých výstavách (především v zahraničí).

BIG - vítěz skupiny (Best in Gorup). Zadává se nejlepšímu představiteli jednotlivých skupin FCI (I-X, neuznaná plemena)

BIS - nejlepší pes výstavy (Best in Show)

Na klubových výstavách se soutěží ještě o titul Klubový vítěz. Ten se zadává nejkrásnějšímu jedinci – psovi i feně ze tříd: mezitřídy, otevřené, pracovní a vítězů (všichni se známkou výborný 1 CAC).

Na oblastních a krajských výstavách se soutěží pouze o tituly:

Vítěz třídy – pro jedince, kteří ve třídě mladých, otevřené, pracovní, vítězů a veteránů dostali známku výborný 1 (u plemene NO ve třídě mladých to může být i jedinec, který získal známku velmi dobrý 1 – to neplatí na MV)

Oblastní nebo krajský vítěz – pro nejkrásnějšího psa i fenu z vítězů tříd: mezitřídy, třídy otevřené, pracovní nebo vítězů.

Nejkrásnější veterán – pes nebo fena z vítězů tříd veteránů.

Pokud náš pes neuspěl, tak, jak jsme si představovali, nemůžeme proti posudku rozhodčího podat protest. To lze jen z formálních důvodů, tedy např. při porušení výstavního řádu (pes je zařazený v jiné třídě, než do které patří). Pokusíme se bez hlasitého komentáře překousnout náš nesouhlas a vzít to sportovně. Je to někdy těžké, zvlášť když se některá konkurence zjevně tváří pobaveně, ale musíme si znovu připomínat, je to jen hra. I na tyto "vystavovatele" jednou dojde. A pokud se nám zdál rozhodčí opravdu zaujatý, příště se zkusíme přihlásit na jiné výstavě k jinému.

Na větších výstavách pak po posuzování probíhají další soutěže jako např. mladý vystavovatel, nejkrásnější pár nebo soutěž chovatelských skupin (podmínky k přihlášení jsou na běžné přihlášce). Na závěr se pak vybírá nejkrásnější pes skupiny a potom celé výstavy. Pokud máme takového adepta, není jen slušností, ale i povinností zůstat až dokonce výstavy. Někdy je toto upozornění i na přihlášce a svým podpisem tak potvrzujeme, že s těmito podmínkami souhlasíme. Proto musíme počítat s tím, že výstava je záležitost minimálně na celý den a neplánovat si na zpáteční cestu třeba návštěvu příbuzných.

PO VÝSTAVĚ

Po návratu z výstavy si pes zaslouženě odpočívá. A my přemýšlíme, co dál. Sami už jsme jistě z tohoto prostředí poznali, jestli nás výstavy "chytly" nebo nás tam už nikdo nedostane. Tato rozhodnutí mohou být zbytečně unáhlená. Rozporuplné pocity nás hlavně přepadají, když špatně skončíme na první výstavě. Většinou to hodnotíme podle získané známky a posudku našeho psa. Každý má jiný žebříček spokojenosti. Někdo je nadšený, i když je jeho pes jen výborný bez pořadí a jiný, když nedostane CACe, je uražený na celý svět. Že je to závislé na mnoha okolnostech, si málokdy připustíme. Patří mezi ně třeba velikost a druh výstavy, množství a kvalita konkurence, ale také přísnost či shovívavost rozhodčího (to když se mu náš pes moc líbí, ale je špatně zvládnutý). Velký podíl na vítězství má samozřejmě předvedení psa. Někdy se můžeme snažit jak chceme, ale náš krasavec se prostě jen špatně vyspal a tak vyhrál pes méně pěkný, ale dobře naladěný. Potřebujeme-li výstavu k uchovnění psa a výstavám se věnovat nechceme, musíme tuto akci prostě přetrpět a snažit se psa co nejlépe předvést i přesto, že ocenění nebudou podle našich představ.

Psa výstavy "nebaví“

Dlouhé čekání, někdy nepříjemné počasí nebo prostředí a zážitky znechutí někdy i vystavovatele. Může to být tím, že pes je poprvé na výstavě a neví, co ho čeká. Musíme vymyslet něco zajímavého, čím bychom ho zabavili, hrát si s ním, dát mu něco dobrého ke kousání nebo se s ním jen jak to jde, procházet na klidném místě. Někteří psi tuto dobu prospí, ale jiní jsou stále ve střehu a když nejsou zvyklí a mají nastoupit do kruhu, jsou už unavení a špatně se předvedou. Chová-li se pes takto i na páté výstavě smíříme se s tím, že asi nebudeme mít výstavního nadšence. I na cestování musíme psa zvykat, aby se celou výstavu nemusel vzpamatovávat z naší jízdy. Možná jsme podcenili právě přípravu na cestování.

Odradit nás může i rozhodčí svými výroky. Většinou však býváme zbytečně vztahovační a někdy i ješitní. Pes vylínal a teď jsou na něm vidět všechny nedostatky, ale nám to přece nevadí. Když má srst, je pěkný. To si myslíme my. Buďme však soudní. Jsme na výstavě a pes by měl být opravdu výstavní. Někdy i drobná výtka od rozhodčího může změnit náš pohled na psa. Tak jsme se těšili na vítěze a nyní jsme rádi, že jsme dostali velmi dobrou. Nevraživě se díváme na našeho nepovedeného miláčka, který by při troše trpělivosti byl za pár let možná právě tím šampiónem.

Nikde také není napsáno, že pokud se pes nelíbil rozhodčímu u kterého jsme byli, nebude se líbit jinému. Hodně začínajících chovatelů zná zklamání z první výstavy. Když se pak shodou okolností dostali k jinému rozhodčímu, byli mile překvapeni udělením nejvyšších titulů. Nejdříve musíme srovnat několik posudků od různých rozhodčích, abychom mohli zhodnotit našeho psa. Proto jestli je náš pes pěkný a ověřili jsme si to na svodu či bonitaci, neměli bychom to vzdávat a klidně se účastnit dalších výstav.

A co se psem, který na výstavě neprošel? Zavzpomínáme, proč jsme si našeho pejska pořídili. Chtěli jsme psího kamaráda a nechali se zlákat známým, který má také psa, netušíc co nás na výstavě čeká? Chtěli jsme ho pro výcvik a protože nemá vadu, která by mu v tom vadila, jsme vlastně spokojení.

(částečně převzato z www.chrti.com/gilendor/ a http://www.italian-greyhounds.eu)